Aukce pomáhá

 AUKCE

Milí návštěvníci této stránky a milí a vážení donátoři!

Na tomto místě naleznete informace, jak proběhla akce AUKCE NA POMOC orphanage
ST. JOSEPH´S GIRL´S HO­ME, BOLAWALANA, NEGOMBO, Srí Lanka.

NEJČERSTVĚJŠÍ INFORMACE NALEZNETE VŽDY NEJVÝŠE.

24.8. 2009

Tento den domluveno, že nás dodávka nabere na křižovatce a společně dojedeme pro nádobí do kuchyně. Stařík  – majitel nás srdečně vítá a vše probíhá jako posledně, jen hromada je o něco menší, vše potřebné ovšem nakupujeme (trochu jsme museli omezit přání manažera a pracovnice, jejich požadavky začaly totiž pozvolna narůstat). Po konečném součtu nákladů mi ještě zbývá menší suma peněz.

Rozhodneme se s Rohanem, že za ně zase chceme nakoupit něco spíš osobnějšího přímo pro chlapce, ale to již chceme vybrat sami. Naloženou dodávku posíláme proto do orphanage a my se přesouváme tuk – tukem do papírnictví. Zde ještě nakupujeme potřebné sešity, tužky, ořezávátka a gumy do školy, školní tabuli, obrázkové učebnice a barevné výukové plakáty na zeď (zvířata, ovoce a zelenina, dopravní prostředky, násobilka, hudební nástroje,dobré návyky a špatné zlozvyky), kvalitní voskové křídy a skicáky pro každého. Rohan dostavá nápad, že jim koupíme pálky na kriket, to je totiž jejich sport číslo 1, něco jako náš fotbal. Kupujeme tedy 3 pálky různých velikostí a 4 tenisové míčky. A ještě zbývá trocha peněz a za ty chceme nakoupit penály pro každého, ovšem peníze na penály pro všechny nemáme. A co je krásné? Majitel obchůdku nám dával na každé zboží množstevní slevu a teď ještě i ten zbytek, asi 10 penálů, dostáváme zadarmo a do dokladů je to zapsáno jako sleva.

Už mi nezbývá z vybraných peněz ani rupie, a tak se přesouváme tuk tukem do orphanage, abychom předali zbytek a pořídili i potřebnou fotodokumentaci.

¨

23.8. 2009
Již nemáme k dispozici motorku, a tak objednáváme řidiče s tuk – tukem, aby nás dopravil do 2.orphanage, je to asi 20 km od Negomba. Zde vidíme mnohem chudší poměry než v 1.orphanage. Tato vznikla asi před půl rokem a ubytovává momentálně 20 chlapců ve věku od 4 do 13 let. Podívejte se na fotografie. Vidíme asi 6 paland, zbylé postele jsou z nahrubo opracovaných prken a některé mají matrace vystlané suchou travou podobně jako u nás bývaly dřívě slamníky.Chlapci mají své osobní věci nacpané do skříněk po třech a několik jich má věci na zemi naskládané na sobě v hlavách postele. Vidím jen pár potrhaných sítí proti komárům. Jdeme do učebny, která slouží zároveň jako jídelna. Je tam dlouhý dřevený stůl, u kterého se učí i jedí, několik židlí, téměř holé stěny. Kuchyň je vybavená jen tím nejnutnějším. Sprchy venku trčí z betonové zdi, toalety jsou turecké, ale nad tím se již ani nepozastavuji, vím, že je to sice chudičké, ale zároveň v daných poměrech poměrně snadno udržitelné v čistotě.

Okamžitě se rozhoduji, zde je potřeba naplnit základní chybějící potřeby. Věřím, že se mnou budou souhlasit i všichni dárci z České republiky. Ptám se manažera a 2 pracovnic, co oni sami považují za nejnutnější a nejpotřebnější pro chlapce.Vzniká následující orientační seznam, který si ovšem my vyhodnotíme podle našeho uvážení: palandy, matrace, prostěradla, sítě proti komárům, skříňky na osobní věci, manažer si přeje 1 stůl a skříňku na ukládání dokumentace a otáčecí židli (nakonec jsme rozhodli, že mu musí stačit psací stůl), černé boty pro chlapce do školy jako součást uniformy, některé školní pomůcky jako sešity, propisovačky, vybavení do kuchyně.

A jak vše probíhalo? Orphanage má k dispozici malou dodávku a tou jako první jedeme s manažerem a jednou pracovnicí přímo k výrobci kovových skříněk. Kupujeme 4 skříňky, doplňujeme tím jejich počet tak, aby si vždy 2 chlapci mohli uložit své věci do 1 skříňky, dále kupujeme 1 psací stůl do kanceláře. Přímo od výrobce dostáváme zboží přibližně o1/3 levněji. Ještě ten den jedeme vybrat postele, nejsou hotové, musí je teprve vyrobit, cena odpovídá, objednávám je tedy, ale matrace v tomtémž obchodě prodávají za ceny, které se Rohanovi zdají příliš vysoké. Volá svému příteli, který mu radí, kde dostaneme totéž zboží výrazně levněji. Opravdu, máme radost, že jsme ušetřili velkou sumu peněz. Pak jdeme na nedaleký trh, kde bychom měli dostat levně moskytiéry a prostěradla. Po dlouhém vybírání a smlouvání se domluvíme s jedním majitelem obchůdku na ceně i druhu zboží, ovšem je schopen takové množství (20 moskytiér, 40 prostěradel) sehnat až za 2 hodiny, ok, souhlasíme a Rohan zase usmlouval výraznou slevu. Chceme na tržišti nakoupit i vybavení do kuchyně, ale když vidíme, jak je zboží drahé a nekvalitní, rozhodneme se, že druhý den znovu zajedeme k starému známému (už se na něj těším), kde jsme nakupovali pro 1. orphanage, i když je jeho obchod poměrně daleko. Ale teď ještě nezbytné umývací prostředky, kartáčky na zuby a zubní pasty pro každého chlapce (myslíme i na ty malé, ti dostanou kartáčky menší velikosti). Zajdeme také hned do jednoho malého obchůdku s botami, ale je jasné, že tam nebudou mít dostatek párů bot v potřebných velikostech, dokonce nám tam poradí, kam zajít. Odesíláme dodávku pro chlapce, musí si boty vyzkoušet, nevěřím, že se jich tam může naskládat 20, ale tvrdí mi, že tak běžně cestují, no, přesvědčit se můžete sami na fotografiích. Jdeme na doporučené místo a světe div se – najednou stojíme před obchodem s nápisem Bata. Málem již zavírali na polední pauzu, ale teď rádi počkají, než přijedou chlapci, prodat 20 párů bot najednou je přece výborný obchod. Za 25 minut jsou na místě, sice se snažíme o jakousi organizaci, ale stejně se po chvíli nahrnou všichni k místu, kde si boty zkouší. Trochu tlačenky naštěstí nikomu nevadí. Boty se vybírají zhruba o 2 čísla větší, což mi připadá moc, ale nakonec jim dávám za pravdu, jednak noha poroste a jednak jsou zvyklí na vietnamky nebo bosé nohy a bota na míru by je určitě musela tlačit. Podívejte se na fotky, tady měli kluci opravdu radost, každému jsme ještě koupili 2 páry černých ponožek také součást školní uniformy. Pak ještě honem pro moskytiéry a prostěradla, nacpat kluky do auta a pro tento den mise končí.

22.8. 2009
Návrat do Negomba. Cesta se vleče a s několika poznávacími zastávkami trvá do pozdního odpoledne.

30.7. – 21.8. 2009
Dostala mne chřipka asi z neustálého střídání chladu v některých klimatizovaných obchodech, kde jsme nakupovali pro orphanage a horka a prachu na ulicích.

Trochu cestuji po SL, jedu do Pinnewaly podívat se na sloní sirotčinec, což je moc milý zážitek.

Pak do Kandy, kde právě probíhá jedna z nejvýznamnějších náboženských událostí v celé Asii a pro cizince velmi atraktivní slavnost Esala Perahera. Desetidenní slavnost je zakončena každý večer procesím, které od 5.dne trvání slavnosti bývá provázeno mohutným průvodem slavnostně oblečených slonů v postrojích a přehozech vyšívaných perlami a drahokami. Já viděla asi 35 slonů a byla to velkolepá podívaná, ti první nejváženější a nejzkušenější opravdu pochodují tanečním krokem v rytmu bubnů a zpěvů. Vrcholem je poslední den, kdy ulicemi Kandy kráčí až 60 slonů.

Pak přes Knuckles Range, oblast zelených kopců a hor s přenádhernou nedotčenou přírodou, do Sigirie, kde jsem již jednou byla. Navštěvuji přátele a známé.

Pak přesun do Trincomalee. Trinco láká především překrásnými bílými plážemi, klidným tyrkysovým mořem a skělými možnostmi šnorchlování a potápění u Pigeon Island. Skutečnost není třeba přikrášlovat. Město je známé již od dávnověku jako jeden z nejhlubších a nejlepších přírodních přístavů na světě.

Mám k dispozici celou jednu velkou stěnu hotelu na pomalování a naprosto volné ruce. Podívejte se na fotky, jak to dopadlo. Maluji také 4 malé obrazy olejem, náměty čerpám z blízkého okolí a tradičního rybolovu.

Podnikám cestu k horkým vřídlům v Kanniyai a prastarému chrámu Velgam Vihara.

Čas letí a je třeba myslet na návrat do Negomba. Měla jsem dost času na to, abych promyslela, jak co nejefektivněji naložit s finančními prostředky získanými pro orphanage. Pomalu ve mne uzrálo rozhodnutí, že přednost musí dostat ti, co jsou na tom nejhůře. Chci se tedy podívat i do 2. orphanage v blízkosti Negomba, vidět tamní situaci na vlastní oči, a pak se rozhodnout.

29.7. 2009
Jsme znovu v orphanage. Sestra předkládá dlouhý seznam, ale všechno nám připadá rozumné. Ale pak na dotaz, co ještě, začne navrhovat ubrusy. V tu chvíli jsem se zarazila a v duchu se začala zlobit, na takové přání jsem opravdu nebyla připravená, ubrus je pro mne v těchto podmínkách něco jako nadstandard. Shodneme se s průvodcem Rohanem, že nakoupíme opravdu jen to nutné a jen dle našeho uvážení. Ví o místě, kde dostaneme zboží o třetinu levněji. Jedeme na motorce přímo k výrobci do tzv. WHOLE SALE SHOP a doufáme, že bude ochoten dopravit vyžádané zboží zdarma a přímo na místo, což nám později přislíbí, neboť hromada žádaných potřeb pro kuchyně se pěkně vrší. Majitel je šarmantní pán se zástěrkou a bez zubů a i když je velmi dobrosrdečný, je vidět, že svůj byznys drží pevně ve svých rukách.

Než se vše vybralo, spočítalo, zkontrolovalo a znovu zkontrolovalo uplynulo skoro 5 hodin, je pravda, že na SL se zrovna nepracuje v poklusu, ale uznávám a poznala jsem opět na vlastní kůži a vyschlý jazyk, že v takovém vedru ani jinak nelze.

Zaplatili jsme celkem 66 322 RS, tedy zhruba ¼ částky, kterou mám k dispozici, za kvalitní zboží a výborné ceny. Je toho opravdu velká kupa, podívejte se na fotky. Jsem velmi spokojená. Podívejte se také na naskenované doklady, ke kerým jsem připojila český překlad jednotlivých položek. Slíbila jsem všem a sobě, že všechny svěřené peníze budou co nejúčelněji využity. V duchu řeším otázku, jak naložit se zbylými penězi, je jich velmi mnoho, celkem 252 686 – 66 322 = 186 360 RS. Stále myslím na ty ubrusy a říkám si, že teď rozhodně nebudu sestrám nabízet další peníze, musím si vše pořádně promyslet.

Jedeme rovnou do orphanage, nákladní auto veze zboží a my s Rohanem opět na motorce. Dívky pomáhají vynášet zboží a já opět fotím, abych měla i potřebnou dokumentaci.

Rohan ví o dalším útulku pro změnu jen pro chlapce, nedávno otevřeném, kde jsou na tom hůře, údajně chybí i postele a matrace. Ale já vybírala peníze pro tuto orphanage, a tak stále myslím, že by peníze měly jít sem. Ale také stále myslím na to, že tady byly žádány mimo jiné ubrusy a tam asi chybí postele, trochu rozdíl, ne zrovna zanedbatelný, že? Musím to nechat „uležet“, snad budu s odstupem času moudřejší.

A to je zatím vše.

28.7. 2009

Nejprve výměna dolarů za rupie, nakonec jsem dala na radu zkušeného průvodce Rohana a vyměnila 2 203 USD v místní směnárně v Negombu v následujícím kurzu 1USD = 114,7 RS, tedy 2 200 USD x 114,7 = 252 340 RS a zbytek 3 USD v horším kurzu 1USD = 114,0 RS, tedy 3 USD x 114 = 342 RS

Celkem tedy máme 252 340 + 342 = 252 682 RS

Pak jedeme s průvodcem Rohanem na motorce do orphanage ST. JOSEPH´S GIRL´S HO­ME, Negombo. Již předem zjistil, že nejvíce potřebují velkou nádrž na vodu (ta se usazuje na betonové pilíře na betonovém podloží), která ovšem stojí přibližně 3000 USD, ale tolik peněz nemáme. Podobně byl zavržen i návrh na vybudování sprch a lepších toalet, pro všechny 3 velké bloky by peníze nestačily a raději dodržujeme snahu, aby byly peníze rozděleny spravedlivě. Žádáme tedy přítomnou sestru, aby po poradě s ostatními sestavila seznam nejpotřebnějších věcí pro kuchyně, jsou tam celkem 3, v každém bloku jedna samostatně hospodařící. Ptám se, zda by pro ně bylo snazší vařit na plynovém vařiči, ale vysvětlují mi, že sporáky tam díky vlhkosti a slanému ovzduší rychle chátrají a také nakupovat nové a nové bomby by pro ně byl velký luxus. Pomalu začínám chápat, že ne vždy se dají šroubovat evropské představy na srí lanské podmínky.

27.7. 2009
Přílet v pondělí na letiště Bandaranayike ve 4:25 místního času a přesun do Negomba.

26.7. 2009
Odlet v neděli v 7:15 z Prahy přes Paříž, Řím do Colomba, let trval více než 16 hodin, připočtěte další 4 hodiny čekání na letištích, uff, už aby z Prahy zase létalo něco na SL přímo.

3.7. 2009
DNES VĚNOVALA FINANČNÍ DAR
11. pí.BelLman­nová 500,–. DĚKUJEME!
ZÍSKANÁ ČÁSTKA JE TEDY NAVÝŠENA NA 41 638,–, PŘI SMĚNĚ NA DOLARY V KURZU
1 USD ZA 18,90 CZK, ZÍSKÁNO TEDY 2 203 USD.
TATO ČÁSTKA BUDE SMĚNĚNA PO MÉM PŘÍLETU NA SRÍ LANKU NA SRÍLANSKÉ RUPIE HNED NA LETIŠTI, KDE BÝVÁ NEJLEPŠÍ KURZ.

2.7. 2009
VYZVEDLA JSEM SI LETENKU. ODLET 26.7., NÁVRAT 26.8.

24.6. 2009
SMĚNA ZÍSKANÉ ČÁSTKY 41 138,– NA DOLARY V KURZU
1 USD ZA 18,90 CZK, ZÍSKÁNO TEDY 2 177 USD.
TATO ČÁSTKA BUDE SMĚNĚNA PO MÉM PŘÍLETU NA SRÍ LANKU NA SRÍLANSKÉ RUPIE HNED NA LETIŠTI, KDE BÝVÁ NEJLEPŠÍ KURZ.

VÝSLEDEK AUKCE:

VŠEM VYSTAVUJÍCÍM UMĚLCŮM PATŘÍ VŘELÉ PODĚKOVÁNÍ ZA DÍLA NABÍDNUTÁ DO AUKCE!

1. vydražena keramika Hany Exnarové „Růžový panter“,rok vzniku 2009, za cenu 3 500,–. Dílo zakoupila pí. Jitka Horníková. DĚKUJEME!

2. vydražen obraz Marcely Levinské „Trvalá vzpomínka“,rok vzniku 2009, za cenu 9 000,–. Dílo zakoupil p. Jiří Řezníček. DĚKUJEME!

3. vydraženo dílo Mariana Maršálka "Příběh o dvou tónech, za cenu 5 000,–. Dílo zakoupila sl. Markéta Borecká. DĚKUJEME!

4. vydražen šperk Jany Borecké", náhrdelník a náušnice, rok vzniku 2009, za cenu 600,–. Dílo zakoupila pí. Eva Nagyová. DĚKUJEME!

CELKEM 18 100,–

FINANČNÍ DARY:

Při vernisáži a v průběhu výstavy přispěli finančními dary:

  1. manželé Žitný 1 000,–. DĚKUJEME!
  2. anonymní dárce 200,–. DĚKUJEME!
  3. anonymní dárce 106,–. DĚKUJEME!
  4. anonymní dárce 100,–. DĚKUJEME!
  5. Eva a Zdenka Franzovy 1 000,–. DĚKUJEME!
  6. anonymní dárce 32,–. DĚKUJEME!
  7. manželé Maršíkovi 200,–. DĚKUJEME!
  8. pí.Ludvíková 200,–. DĚKUJEME!
  9. pí.Kheková 200,–. DĚKUJEME!
  10. pí.Paulíčková 20 000,–. DĚKUJEME!

CELKEM 23 038,–

PENÍZE ZÍSKANÉ Z AUKCE A FINANČNÍCH DARŮ ČINÍ CELKEM 18 100,– + 23 038,– = 41 138,–

V rámci výstavy AMBIT ART proběhla aukce na podporu domova pro sirotky a děti z problematických rodin  – orphanage ST. JOSEPH´S GIRL´S HO­ME, BOLAWALANA, NEGOMBO, Srí Lanka.

Orphanage v Negombu ubytovává, vychovává, poskytuje stravu a vzdělání holčičkám a dívkám ve věku od 5 do 18 let. Na 150 dětí je ubytováno ve 3 komplexech, v každém z nich je ložnice s 50 lůžky (palandami), mizerně vybavená kuchyň, nevyhovující umývárny a WC, viz fotografie.

Vystavující umělci se dohodli, že nabídnou v aukci svá díla za velmi výhodné ceny. Všechny vybrané finanční prostředky budou použity přímo na místě k zakoupení potřebného vybavení kuchyní, sanitárních zařízení a k nasmlouvání konkrétní práce řemeslníků.

PODROBNÉ VYÚČTOVÁNÍ BUDE ZVEŘEJNĚNO NA INTERNETU A DOPLNĚNO FOTOGRAFIEMI !

Aukce probíhala následovně: Aukce byla vyhlášena při vernisáži a probíhala po celou dobu trvání výstavy. Dražená díla byla vystavena na vyčleněném místě spolu s dokumentací (jméno autora, název díla, rok vzniku, vyvolávací cena). Případný zájemce zapsal do archu s dokumentací své jméno, kontakt a cenu (stejnou nebo vyšší než vyvolávací), za kterou byl ochoten dražené dílo koupit. Do archu byl zapsán každý další potenciální kupec nabízející cenu vyšší a zároveň předchozí zájemci byli informováni o navýšení ceny.

Výsledek aukce byl vyhlášen poslední den trvání výstavy

31.5. 2009 ve 12:00

Garant za všechny vystavující umělce:

Marcela Levinská Borecká
+420 606 282 381 begin_of_the_s­kype_highlightin­g              ­+420 606 282 3­81      end_of_the_sky­pe_highlighting
m.levinska@seznam.cz
www.artgallery-levinska.net/cz/aukce